Vše o PC hrách

dějiny lidí

Následky Druhé války

Po zničující Druhé válce s orkskou Hordou zůstala lordaeronská Aliance otřesena a ve stavu naprostého chaosu. Krvežízniví orkové vedení mocným válečníkem Orgrimem Doomhammerem si proklestili cestu nejen zemí trpaslíků Kaz Modan, ale vyplenili také mnoho centrálních provincií v Lordaeronu. Než bylo řádění odhodlaných orků konečně zaraženo, podařilo se jim zpustošit dokonce i odlehlé království elfů Quel’Thalas. Alianční armády vedené sirem Anduinem Lotharem, Utherem Lightbringerem a admirálem Daelinem Proudemoorem vytlačily orky na jih, na zničené území Azerothu – do prvního království, které padlo ještě před nemilosrdným výpadem orků. Silám Aliance se pod vedením sira Lothara podařilo vytlačit Doomhammerovy kmeny z Lordaeronu až na orky ovládané území Azeroth. Lotharovy síly obklíčily orkskou sopečnou citadelu Blackrock Spire a zahájily její obléhání. V zoufalé snaze se Domhammerovi a jeho velitelům podařilo provést ze Spire smělý výpad a uprostřed Hořících stepí se utkal s Lotharovými paladiny. Po této kolosální bitvě zůstali Doomhammer i Lothar oslabeni a vyčerpáni. Ačkoliv se Doomhammerovi podařilo Lothara téměř porazit, neměla smrt tohoto velkého hrdiny takový účinek, v jaký velitel orků doufal. Turalyon, Lotharův nejvěrnější velitel, se chopil Lotharova zkrvaveného štítu a shromáždil žalem zdrcené bratry, aby provedli bezhlavý protiútok. Pod otrhanými prapory Lordaeronu a Azerothu Turalyonova vojska ve strašlivé, ale vítězné bitvě převálcovala zbytky Doomhammerových sil. Rozedraným a izolovaným orkům nezbylo nic jiného než opustit poslední stojící baštu jejich moci – temný portál. Turalyon se svými válečníky pronásledoval zbytky orků přes hnijící Bažiny Smutku až do zdevastovaných Mizerných Krajů, kde stál temný portál. Tam, u paty obrovské brány, se střetla zlomená Horda a odhodlaná Aliance v poslední, nejkrvavější bitvě Druhé války. Orkové stojící proti přesile, pod vlivem šílenství z proklaté krvežíznivosti, podlehli hněvu Aliance. Doomhammer byl vzat do zajetí a dopraven do Lordaeronu, jeho rozprchlé kmeny byly pochytány a eskortovány na sever – až za Lordaeron.

 

Jen několik měsíců po dovršení příprav na příchod Spodních ochránců se energie temného portálu sjednotily a otevřely novou bránu do Draenei. Zbývající kmeny orků pod vedením staršího šamana Ner’zhula znovu napadly Azeroth. Orkové měli v úmyslu zmocnit se několika kouzelných artefaktů, které by zvýšily Ner’zhulovu moc, a tak plánovali otevření nových portálů do Draenodru, které by jim umožnily navždy opustit svůj k záhubě odsouzený rudý svět. Král Terenas z Lordaeronu nabyl přesvědčení, že orkové plánují novou ofenzívu proti Alianci, proto vyslal do Draenoru své armády s úmyslem ukončit hrozbu orků jednou a provždy. Síly Aliance vedené Khadgarem a generálem Turalyonem se utkaly s orky v planoucí krajině. Ani s pomocí elfí hraničářky Allerie, trpaslíka Kurdrana a vojenského veterána Danatha se Khadgarovi nepodařilo zabránit Ner’zhulovi v otevření portálu do jiných světů. Strašlivá magická bouře vyvolaná spojujícími se energiemi portálu začala trhat svět na kusy. Ner’zhulovi následovanému jen těmi nejvěrnějšími služebníky se podařilo jedním z portálů uniknout, když Khadgar sváděl zoufalý boj za návrat jeho přátel do Azerothu. Khadgar brzy zjistil, že se ocitl i se svými společníky v pasti v umírajícím světě, a nezištně zničil temný portál, takže Azeroth nepostihl stejně neblahý osud jako Draenei. Sečteno a podtrženo, hrdinům se podařilo zničit portál a zachránit Azeroth – ovšem otázka, jestli unikli smrti při agónii Draenoru, zůstává nezodpovězena.

Bitva o Grim Batol

Po zničení druhého temného portálu se Alianci podařilo zadržet většinu odpadlých orkských kmenů, které stále zůstávaly v Azerothu. Orkské internační tábory vybudované krátce po skončení Druhé války se zaplnily až po okraj a byly stráženy ve dne v noci. Nově se objevil kmen Warsong (válečný zpěv) a ten dosud stále unikal hněvu Aliance. Kromě něj však už zůstávala jen jediná skupina – kmen Dragonmaw (dračí chřtán) – dostatečně početná a silná, aby zvrátila křehký mír, který v Lordaeronu zavládl. Kmen Dragonmaw vedený zákeřným černokněžníkem Nekrosem se zmocnil a díky drakům a malým jednotkám pěšáků držel, značnou část severního území Khaz Modan. Nekros si udržoval svou moc nad dračí královnou Alexstraszou a její letkou rudých draků pomocí mocného artefaktu známého jako Duše démona. Nekros, usazený ve starobylé trpasličí pevnosti Grim Batol, vybudoval početnou armádu, s níž měl v plánu znovusjednocení zmírající Hordy. Ani velká moc černokněžníkovi Nekrosovi nepomohla a jeho plány byly zhaceny, když se do věci vložil bezohledný mág Rhonin. Rhoninovi a jeho společníkům se s pomocí bojovníků trpasličího hnutí odporu podařilo zničit Duši démona a uvolnit Alexstraszu z moci orků. Rudí draci prahli po pomstě a sežehli kmen Dragonmaw plamenem a v podstatě smetli poslední základnu orkské moci z povrchu světa. Po smrti Nekrose, posledního z orkských černokněžníků, upadli orkové přebývající v přeplněných internačních táborech do letargie. Zbaveni touhy bojovat, a dokonce i umírat, ztratili veškerý smysl svého žití jakožto bojovníci – a tedy i poslední stopy hrdé kultury, ze které vzešli.

Narušitelé Aliance

V letech následujících po pádu Hordy se začaly různé národy Aliance hašteřit a s klesajícím politickým vlivem se množily územní spory. Král Lordaeronu, Terenas, patron Aliance, začínal tušit, že křehké spojenectví, které vzniklo v nejhorších chvílích, už dlouho nevydrží. Terenas přesvědčil vůdce Aliance, aby zapůjčili peníze a dělníky na pomoc při znovuvybudování města Stormwind, které bylo zničeno během orkské okupace Azerothu. Tyto daně společně s vysokými výdaji na údržbu a správu mnoha orkských internačních táborů vedly u mnoha vůdců, zvláště pak u Genna Greemanea z Gilneasu, k přesvědčení, že jejich království by se žilo lépe, pokud by se od Aliance odtrhla. Jako by toho všeho nebylo dost, příkří vysocí elfové ze Silvermoonu vypověděli Alianci věrnost a prohlásili, že špatné vedení lidí bylo příčinou vypálení jejich lesa během Druhé války. Ačkoliv Terenas elfům taktně připomněl, že by z celého Quel’Thalasu nezbylo zhola nic, kdyby stovky udatných lidí nepoložily své životy při jeho obraně, elfové trvali na svém a vydali se vlastní cestou. Gilenas a Stromgarde povzbuzeni odchodem elfů zkusili své štěstí a odtržení se jim zdařilo také. Přestože se Aliance štěpila, králi Terenasovi stále zůstávali spojenci, na které se mohl spolehnout. Zavázáni Alianci stále zůstávali admirál Proudemoore z Kul Tiras a mladý král Azertohu Varian Wrynn. Terenasovu vládu podporovali také kouzelníci z Kirin Tor vedení arcimágem Antonidasem, kteří přísahali Dalaranu svoji oddanost. Možná nejpotěšitelnějším byl slib mocného trpasličího krále Magni Bronzebearda, který vyhlásil, že trpaslíci z Ironforge budou navždy čestnými dlužníky Aliance za osvobození Khaz Modanu od Hordy.

Nová generace

Minuly roky, napětí se zmenšovalo a v Lordaeronu zavládl trvalý mír. Král Terenas společně s arcibiskupem Alonsem Faolou bez přestání pracovali na přestavbě království a poskytování pomoci národům setrvávajícím v Alianci. Jižní království Azeroth začalo prosperovat a pod prozíravým vedením krále Wrynna se znovu stalo významnou vojenskou mocností. Uther Lightbringer, vrchní velitel řádu paladinů, udržoval mír v Lordaeronu uklidňováním občanských sporů a potlačováním vzpour mrzkých ničemů po celé říši. Admirál Proudmoore, jehož silná flotila hlídala obchodní trasy před loupeživými piráty a nájezdníky, udržoval pořádek na širých mořích. Středem zájmu obyvatel se však staly pozoruhodné činy nové generace hrdinů. Jediný syn krále Terenase vyrostl v silného, sebejistého, mladého muže. Mladý princ byl vychováván jako válečník Muradinem Bronzebeardem – bratrem krále Magni z Ironforge – a přes svoje mládí byl považován za jednoho z nejzručnějších šermířů v Lordaeronu. Když se blížily Arthasovy devatenáctiny, byl pod vedením lorda Uthera uveden do Řádu Stříbrné ruky. Dobrosrdečný Uther, který se za celá ta léta stal králi Terenasovi téměř bratrem, považoval prince víc za synovce než za pouhého žáka. Přestože byl Arthas tvrdohlavý a poněkud arogantní, nikdo nemohl popřít jeho odvahu a houževnatost. Když podél hranice s Quel’Thalassem začaly řádit bandy trollů Zul’Amana, Arthas se s nimi rychle vypořádal a ukončil jejich běsnění. Navzdory princovým hrdinským činům se obyvatelstvo Lordaeronu zajímalo spíše o jeho osobní život. Po celém království se šířily zvěsti o milostném vztahu Arthase a lady Jainy Proudmoore. Jaina byla nejmladší dcerou admirála Proudmoorea a Arthasovou přítelkyní už od dětství. Krásná, ale plachá, mladá žena však také byla premiantem pro Kirin Tor – radu čarodějů Dalaranu. Jainu vzdělával vážený arcimág Antonidas a mluvilo se o ní jako o zázračném dítěti, kterému se nadmíru dařilo v magických bádáních a zkoumáních. Navzdory svým přísným zaměstnáním si Arthas s Jainou udržovali těsný vztah. Vzhledem k věku krále Terenase a jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu by obyvatelstvo rádo vidělo, jak se jejich milovaný princ žení a pokračuje v královské pokrevní linii. Arthasovi s Jainou veřejná pozornost vadila, takže se svůj vztah snažili držet pod pokličkou, jak jen to šlo. Avšak Jaina se rozhodla ke studiu v Dalaranu, i když chápala, že to znamená konec milostného poměru. Věnovala se studiu celý život a dobře věděla, že její skutečnou touhou je touha po vzdělání – nikoliv osnování pletich v trůní místnosti. K nelibosti obyvatel Lordaeronu se cesty obou milenců nedobrovolně rozdělily a oba se začali znovu věnovat své práci.

Stíny se vracejí 

Po téměř třiceti letech míru začaly znovu kolovat zvěsti o válce. Královi zvědové hlásili, že povstal mladý, namyšlený válečník, který shromáždil pár zbývajících kmenů orků a vytvořil z nich elitní bojovou jednotku. Mladý válečník zamýšlel zničit internační tábory a osvobodit svůj lid ze zajetí. „Nová horda“, jak se skupině přezdívalo, bezostyšně napadla severní město Stratholm a pokusila se zachránit jednoho z tam držených válečníků. Horda dokonce zničila Durndholde – pevnost dohlížející na bezpečnost internačních táborů – a povraždila důstojníky, kteří před ní prchali. Král Terenas vyslal Uthera s jeho paladiny, aby válečníka zastavili, ale prohnané orky nemohli nikde najít. Mladý velitel prokázal mimořádné nadání pro taktiku – unikli přes Utherovu nejlepší snahu obklíčit ho při jeho nájezdech. Tlak z nového povstání orků rostl a krále Terenase ještě ke všemu rozrušila špatná zpráva z další fronty. Povídalo se, že se v severních provinciích zformovalo několik údajně „mrtvých kultů“. Tyto kulty do svých řad lákaly rozladěné a sklíčené občany Lordaeronu a nabízely jim místo nevolnictví králi „věčný život“ na zemi. Po mnoha letech klidu a míru král Terenas pochopil, že potíže pro jeho zemi teprve začínají. Trochu ho uklidňovalo, že Lordaeron dosud překonal každou nástrahu, která se mu postavila do cesty – a že v rukou jeho obránců, těch nových i těch starých, bude v bezpečí až do nového svítání na lepší časy…